|
 |
Trek Santa Cruz patří mezi trekaři z celého světa mezi ty nej. Má co nabídnout, překrásné hory, zajímaví lidé, nádherná příroda.
Nejčastější hromadný dopravní prostředek je v horských oblastech tzv. kolektívo. Jsou to z 90% TOYOTY s upraveným pérováním, aby vydržely všechny ty výmoly na „hlavních cestách“, samozřejmě prašných. Ne že by v Peru neměli asfalt, ano mají, ale horské silnice přímo do nitra hor jsou prašné.
Kolektivem, které je pro tentokrát, jen pro nás jedeme na sedlo Porta Chuelo ve výšce 4767m. Ještě se musíme registrovat u NP Huascarán a zaplatit poplatek za vstup do národního parku. Pak už zase nasedáme a naše upravená Toyota si to hasí serpentinami pěkně až do sedla. Z vrchu je krásný rozhled i na jezera Llanganuco, kde v roce 1970 stával tábor československých horolezců. Ze severního vrcholu Huascaránu se tehdy utrhla obrovská lavina a srovnala se zemí město Yungay. Její boční proud si vybral svou krutou daň i mezi našimi horolezci a učinil je tak věčně nezvěstnými. Také my jsme se cestou k jezerům Llanganuco zastavili na tomto místě a vzdali minutou ticha tak úctu našim krajanům.
Náš řidič je z toho tak odvázaný, že se musí i se svým synem s námi vyfotit, evidentně tu ještě nikdy nebyl. Peruánci asi moc nechápou proč bílí gringos jezdí zrovna sem. Ale jim to nevadí, hlavně že dostanou zaplaceno. Nutno podotknout, že po této pouze prašné cestě jezdí nejen kolektíva, ale i autobusy a dokonce náklaďáky. To je pak docela zábava se vyhýbat v zatáčkách, když si dlouhý náklaďák musí nadjet, aby tu zatáčku dobře vytočil.
Tak vstávat a cvičit. Vlastně stačí vstát a šlapat, pro dnešek jen směrem dolů, sestoupíme z 4767m do našeho prvního tábořiště, vy výšce 4050 m. Je to první noc venku a hned ve čtyřech tisících. Také se to na některých podepsalo nevolností a nechutí k jídlu. Další den pokračujeme do osady Vaquería, kde se odpojujeme od cesty pro auta a vyrážíme po pěšině směrem do vesničky Colcabamba. Na dalším rozcestníku odbočujeme na Huaripampu. Nic, nic a najednou je to tady. Přímo před námi se otevírá překrásný pohled na jedinečnou pyramidu 6112 m vysoké hory Chacraraju.
Srovnání s mnohem známějším (tedy alespoň pro nás Evropany) Matterhornem ve Walliských Alpách je na místě, ale nutno podotknout, že Matterhorn je krásný, ale kam se hrabe na Chacraraju, to je hora snů, vlastně na tomto treku Santa Cruz je jich hned několik, ale nepředbíhejme. Cestou míjíme sympatické domorodce, kteří si tu žijí svým prostým životem, ale jsou šťastní, je jim to vidět ve tvářích zářících úsměvem. Náš dnešní cíl je camp Paria ve výšce 3870m. Tady musíme provést i menší opravu Zdeňkovy samonafukovačky, která začala ucházet ve spoji. To je vždy nepříjemné, když se člověk nemůže vyspat, sám jsem to zažil na Pamíru, tam to ale bylo horší, neboť se spalo už na ledovci a to stydělo o dost více. Naštěstí kolem campu teče horská bystřina a tak jsme mohli podle unikajících bublinek pod vodou snadno identifikovat místo poškození. Netěsnost jsme zalepili a hned měl Zdeněk ráno radost jak se krásně vyspal. To už pokračujeme opět za krásného dne do sedla Punta Union ve výšce 4750m. Před sebou máme další překrásnou dominantu, 5830 m vysokou Taulliraju.
Přes toto tranzitní sedlo prochází denně mnoho trekařů, nosičů a oslařů, je to spojené s atraktivitou tohoto místa a také pak s stylem treků v podání amerických nebo západoevropských turistů, kdy mají jen batůžek s vodou a svačinou a vše ostatní jim nesou osly nebo nosiči. My máme pěkně nabaleno každý tak 15 kg, což není málo, ale už vůbec ne mnoho, také se jdeme rozehřát a aklimatizovat před expedicí, ne se tu zničit. V naší skupině jsou mezi námi značné časové rozdíly, resp. odstupy, které souvisí s postupným přizpůsobováním se výšce (někomu to jde rychleji, jiný potřebuje delší čas a jde pomaleji). K večeru jsme už všichni na našem dnešním tábořišti campu Taullipampa ve výšce 4250m. Další den nepokračujeme hned se všemi věcmi dále, ale jdeme bočním údolím do BC Alpamayo, celou cestu máme tuto horu neustále před sebou.
Alpamayo je mnohými horolezci a trekaři považováno za nejkrásnější horu světa a mohu říci je to pravda, ta hora je prostě úchvatná a to jsme ani neviděli její západní stěnu, když se do ní opřou poslední paprsky zapadajícího slunce. Tento pohled se Vám naskytne jen pokud podstoupíte přístup do high campu cestou přes Quebradu de los Cedros nebo vystoupíte do high campu (i z údolí Santa Cruz), který leží mezi Alpamayem a neméně krásnou Quitaraju.
Poté sbalit vše a už jdeme k našemu poslednímu tábořišti před osadou Cashapampa, kde náš trek končí. Odtud nás už poveze auto do Carázu a pak dále kolektivem do Yungay. Jak se blížíme ke Cashapampě a ubývá nadmořské výšky, tak současně stoupá teplota až k hranici, atakující 30°C, na slunci je však mnohem více. V Cashapampě už na nás čeká kolektívo, to je servis a už si to hasíme do Carázu. Zde opět slyšíme už monotónní Huaráz, Huaráz, Huarááááz, jak svolávají „naháněči“ pasažéry, aby jeli právě jejich kolektivem.
|
Táto stránka vznikla v rámci projektu EXPEDITION.SK - zadarmo vytvoríme stránky vašej expedície!
|
|
|
|
